„Vajíčko? Malíři?“

Malíři? Vajíčko? – Pro toho mám svíčkovou… Tohle z báječné televizní série Taková normální rodinka, napsané podle knížky Fan Vavřincové, s nezapomenutelnou Danou Medřickou, je naše oblíbená hláška vždy, když je třeba vymalovat.

Já jsem totiž holka šikovná a od nějakých 12 let jsem i malířkou pokojů. Jistěže nedobrovolně. I moji rodiče – dávno již tomu -  objednali malíře pokojů, ostatně to byl soused, a neměl daleko do toho, který paní Medřické ve zmíněné TV sérii vnucoval „srnky, jeleny, paroží“ nebo co to. (Evidentně ze života.)

Tak i mě život naučil. Co udělat před malováním, jak a kdy škrabat zdi, na co dát bacha, aby se člověk nezničil úklidem po malování… naučil mě až tak, že když jsem potřebovala nový nábytek a už jsme byly jen 4 holky bez chlapa, namalovala jsem si nábytek tak, abychom ho mohly samy stěhovat.

A tak zase budeme zítra malovat. Teda budeme… Děcka a zeťák budou; já, chválabohu trpím závratěmi, takže strop bych nevymalovala ani omylem. Udělala jsem nicméně maximum možného – na smeták jsem navinula hadr namočený v jaru a savu, a otřela tím strop, abych ho zbavila mastného nánosu. Jak od plynových kamen, tak od svého kouření. (Doma naštěstí ještě kouřit mohu!)

A jo, taky jsem vystěhovala, co šlo a zvládla jsem, dokonce i koberec jsem srolovala (hele to mě taky život naučil – už nikdy koberec pod nábytek!). Prostě postarala jsem se, co to dalo. Postarala jsem se až tak, že jsem šla do sklepa. To nedělám – tam jsou pavouci a ti hnusní, masití, chlupatí – co tam mohou dělat?!!! Leč udělala jsem, abych přinesla všechno, co ve sklepě na malování mám.

Jako když už neuvařím svíčkovou, ani to vajíčko…tak aspoň malíři přinesu štětku zárožandu, malý štětec, normální štětku, hafo válečků na malování, igelit na zakrytí nábytku, pásky na oblepení zásuvek, futer a takových věcí, které nechcete zamalovat a blbě se to meje…

Dnes jsem šla nakoupit jídlo – pro malíře. (Základ na sobotní oběd pro dva z nich byl – dostala jsem kus králíka a už jsem ho upekla, ochutnala jsem, je báječný; dodělám k němu jen brambory. Brambory dostane i další „malířka“, vegetariánka. Tak jsem zakoupila salátovky, papriky, ředkvičky, rajčata…)

Jak vidno – žádné vajíčko, ale ani žádná svíčková. Sobě – abych byla vstřícný dozor – jsem koupila sedmičku suchého červeného. A taky kartón cigár; kupuju každý pátek.

Přikmitla jsem domů, vytáhla před barákem klíče – a byly od sklepa. Teď už to zkrátím. Včera, když jsem se já, blbka, vracela ze sklepa, jsem klíče od sklepa dala na kliku od dveří, zatímco klíče od dveří jsem disciplinovaně zavjásla na místo klíčů od sklepa.

Hele dobrý – píšu blog, tak doma jsem. Umím si poradit se vším; najmě proto, že byl doma sousedčin kluk (a já jsem u ní doma našla svůj klíč).

Leč jsem lehce rozhozena. Sice vyklízím videokazety, CD i DVD ze skříněk, které se musí odklidit, ale netuším, jak pracovitá budu zítra. Až půjde do tuhýho.

Jedno je jasné: „Vajíčko? Malíři?

– Malíři? Vajíčko?“

– nemám pro Vás, drazí malíři, ani vajíčko, natož svíčkovou. Jsem vyklidila, co to dalo, jsem odmastila, co to dalo …a jo, nějaký jídlo (viz výše) se tu najde.