„Taková žebrota, abychom mazali chleba margarínem, jsme nebyli ani za války.“
To je sice pravda, ale za války odešli do Německa, žili v Bavorsku „ u selky“, neb děda – maminky táta – tam byl totálně nasazen a babička – maminky máma – vzala děti a šla s ním. Byť do neznáma. A zatímco totálně nasazený děda dělal někde v továrně, babička s dětmi dělala na statku; takže kde by přišla k margarínu, že.
Jsem s tím v poho, prostě se bez másla už 20 let obejdu. Bez důchodu se nicméně neobejdu.
V roce 2013 jsem se musela hodně držet, aby mě nekleplo: to mi přišel úřední dopis, že mám na rok 2014 důchod zvýšený o 20 korun (starobní procentní; starobní základní o desetikačku). Další den mi mejlem upc sdělilo, že od února 2014 mám „zvýšený“ internet o 48 korun. Takže jen net mě dostal do měsíčního mínusu 18 Kč.
Jo, dokážu s tím vyžít (kdo by kupoval máslo, že jo), ale stejně mi vadí, že valorizace je procentuální a ne pevně daná. Chápu, že když někdo vydělával víc než já, a tedy platil vyšší daně, byl mu vyměřen vyšší důchod. A přeju mu to.
Přesto si myslím, že zvýšení důchodů by mělo být stejné. Prostě se mi nelíbí – a žádný ekonom mi to nevymluví – že podprůměrný důchod, který mám, se mi zvedne o pár desetikorun, zatímco nadprůměrný důchod někoho jiného se zvýší o pár stokorun.
Jako když už má 3 až vícekrát vyšší důchod než já, musí mít ještě 3 a vícekrát vyšší valorizaci? A to ausgerechnet už leta rok co rok?! Ne, tohle se mi fakt nelíbí. A zdaleka nejsem jediná. Přesto to není o závisti.