Já vím. Taky píšu ...modřenec, "bouřka"... nikoliv ...modřenec, čili "bouřka"...

Aleno, modřenec není bouřka! Ať Ti to ještě zkomplikuji. Ale možná za to mohou krajové názvy. Modřenec roste brzy na jaře, je to taková šešulka plná modrých bobuliček. Aby se to nepletlo, tak babička měla i modřenec v bílém provedení, ten se dost blbě jmenoval bílý modřenec. A bouřka, to jsou ty drobné kytičky při zemi, které rostou v létě a fakt kvetou před bouřkou. Nicméně přeji hodně zdaru a děsím se, kdy přijde vnouček se stejným úkolem ze školy.

Já vůbec netuším, že dnes musí být i s kořenem... občas ještě lisuji, ovšem dole bez... jen tak, pro sebe... síla zvyku.

No jo - i s kořenem a určením lokality a jistěže data "sběru"...

Dva herbáře mám za sebou, protože se na mně obrátili postupně dva vnuci. Bydlí sice na venkově a já v Ostravě, ale oni nemají čas a já důchodce mám. Naštěstí se na mne obrátili v březnu. Hned jak to začalo pučet, zašel jsem na hřbitov a přinesl deset kousků, i s kořenem měl každý 10 až 15 centimetrů, tak se to dobře lisovalo. Ty první květiny jsou skutečně takto malé. Za 14 dnů jsem zašel na Landek, což je kopec u Ostravy, našel jsem tam 15 dalších kousků. Vnuci tento úkol dostali coby studenti gymnázia, měli mít 30 květin. Chbějících pět museli jí hledat okolo své vesnice. Každou květinu jsem před vydloubnutím vyfotil ze dvou stran. Dodal jsem je tedy vylisované a vyfocené. Profesor jim ty sporné určil z hlavy. Už se těším, až mi dá stejný úkol vnučka, která na tom gymnáziu začíná.

Teď jste mě docela vyděsil. Já zatím "herbářuji" na základku, a on pak ještě gympl? A 30 kousků - no to abych už začala...při tom, jaký úspěch mám s lisováním...