Trapne.

Nechci se pani Krehotova nijak dotknout vaseho otce. Inas vyzkumny ustav mel samozrejme take milice. A opravdu uz nevim kolikateho tem strejcum milicionarum ty zbrane rozdali. Strejcum pisu proto, ze v tech milicich opravdu nebyla zadna svetla hlava.

Ale zachovali se, jak se zachovali. Dokonce i do vjezdu do vyzkumaku vyvesili transparen s napise zachvatciki idite domoj, ci neco podobneho.

A kdyz pak tam zastavila jakasi kolona s dely namirenymi na hlavni budovu. s tim ruskym tajtrdlikem ovesenym metaly vyjednaval velitel zavodni milice, puvodnim povolanim holic. A kdyz mu bylo vysvetleno, zekulturni narod takoveto transparenty nevyvesuje, jeho poddani je opet sendali.

Tohle je zase moje vzpominka.

A ani ne za rok už lidový milicionář z národního podniku Tisk v Brně zavraždil třeba Danku Muzikářovou, no byla to přeci pěst dělnické třídy...

Nechci se dotknout Vás, ani Vaší vzpomínky... ale zůstávám u srpna 1968.

Oceňuji Vaši otevřenost, při pohledu na otce svého. O tom, je dnešní doba a bez jakýchkoliv vášní, je pak diskuse dobrá. Je hrozné poznání, že "Aby se žilo lépe", tak se musí pozvat i tanky! Třídní boj KSČ převeden do praxe - Cílené stavění člověka proti člověku! Někteří, (přestože LM byly nelegání), jsou k ochraně dobra i vyzbrojováni! Po r. 1968 větší úpadek idejí socialismu - už ani nemohl být! Jak jste se s tím vyrovnala osobně, nechávám na Vás samotné. Děti, za své rodiče nemohou - Dobře to předvedla dcera prokurárora Vaše, která šla besedovat se synem, Heliodora Píky ... Já zase oceňuji, že se mi syn, pouliční udavačky STB Trefilové, osobně omluvil. I na pivě jsme byli a probírali postoje vlastních rodičů

No víte, v těch prvních dnech byly LM vyzbrojeny proto, aby zasáhly proti invazi. Pak se zjistilo, že je to "bratrská pomoc" a zbraně byly odevzdány...

Bylo mi o pár let víc než Vám, jen si pamatuji, jak naším městem rachotily tanky a lidé nevěděli, co se děje. Při pobytu u prarodičů jsem měla od nich zakázáno chodit kolem lesa, na kraji leželi vojáci, asi Uzbekové, v bojové pohotovosti. Také pravděpodobně čekali nějaký útok. Jinak byl klid, jen babky se bály chodit do lesa na houby.

Otec i děda měli také nějaké pistole, děda se v květnu 1945 zúčastnil odboje proti nacistům, vyhnali Němce ze středu města a zajali nacisty na radnici. Tehdy později po srpnu 1968 byl asi můj děda "pomýlený", ve vsi u kozumu projevil chválu, že jsou vojáci u nás a babky mu vyhrožovaly u konzumu - prý bude brzy viset na kandelábru. Reakce lidí byly různé, za hrdinské i jiné činy svých příbuzných děti nemohou.

Občas si myslím, že nebýt tzv. ve hře ty kandelábry (viz Maďarsko 1956), tak by ta "bratrská pomoc" nebyla. Ale to je těžké hodnotit, je to z oblasti "co by kdyby".

Já jsem jen napsala dvě vzpomínky 13leté puberťačky.

Tak to Váš otec byl tedy považován za velmi spolehlivého. A dodám, že naše volaci znaky při spojarském výcviku byly Ulachov a Verboza. A spojení se navazovslo takto :" Ula, Ula, Ula de Ver, Ver".

Naše volací znaky - tedy mé a mého táty - nejspíš byly: tady táta, jak mě slyšíš? s odpovědí: tady Alena, dobře.

Táta zkoušel, jestli to "osobní" spojení vysílačkou funguje, nevolali jsme ani Dubčeka, ani Kreml...

No,jak myslíte.

Vy autorce nevěříte?