Podstatný je také institut první bezpečné země. Pokud někdo prchá před raketami a střelami, aby si zachránil holý život, tak na prvním bezpečném místě se už může zastavit. V tom okamžiku už je v bezpečí a dále pokračovat nutně nemusí. Pokud pokračuje dále, už se z něho stává migrant. V případě Ukrajinců směřuje úprk samozřejmě primárně do Polska, Maďarska a na Slovensko, tam to jsou skuteční uprchlíci. V ČR už by to tak být nemuselo, ale řekněme, že sousedním zemím pomáháme tím, že také nějaké uprchlíky převezmeme, oni jsou navíc užiteční, často tu mají vazby, kromě toho jsme ještě nedávno byli Československo, takže na Slovensku jsou prakticky jako kdyby byli u nás (takže jsme první bezpečná země svým způsobem také). Kdyby utíkali např. cíleně do Portugalska nebo do Británie, už by to bylo podezřelejší. Naproti tomu Syřané jdou do Turecka, pak do Řecka, Makedonie, Srbska, Chorvatska, Slovinska, Rakouska a Německa, přičemž všude jsou na cestě v bezpečí. To už není úprk, ale ekonomický turismus.
Pak samozřejmě další rozdíly, kteří již zmiňovali jiní - prchají převážně ženy s dětmi, zatímco muži zůstávají, aby bojovali, dá se také čekat, že po skončení války se budou vracet dobrovolně nazpět, což se u mužů Arabů moc očekávat nedá. Dále se jedná opravdu o Ukrajince, zatímco v případě "Syřanů" jde o poměrně širokou škálu lidí rozličného původu (jsou tam i Afghánci, Pákistánci, Iráčané, Tunisané, Libyjci a kdovíkdo všechno, kteří samozřejmě poztráceli doklady cestou...)
