Život zaneřáděný hesly, aneb „džejtrouvej pestik“

Je to drahně let, co jsem chodila do menzy na obědy. A každou středu byla při obědě vydána i studená večeře, což byla játrová paštika. Teda nevím, jestli úplně každou středu, rozhodně tak často, že jsme játrovky měli plné drápky,

a tak jsme - jakože změna je život a bude to chutnat líp, a to ještě játrová paštika byla hlavně z jater - změnili název na "džejtrouvej pestik".

Skoro po 30 letech jsem si na výraz „džejtrouvej pestik“ vzpomněla, neb má letitá, čímž míním nejen zastaralá, ale navíc „Oxford english“, měla být oprášena rodilým mluvčím, abych si ve firmě lépe rozuměla s Amíky, kteří firmu koupili. Rodilý mluvčí byl ovšem Australan. To by bylo na telenovelu, takže zůstanu jen u toho, že jsem si při tom vybavila ten výraz „džejtrouvej pestik“.

A netušila vo co gou. Co to, sakra, mohlo být?! Vybavila jsem si, že jsem to používala v prváku na vejšce, ale už ne při jaké příležitosti. Hele a fakt asi 10 dní mě to trápilo. Asi to budete znát, když si na něco ne a ne vzpomenout – ne že byste kvůli tomu nespali, ale furt se to vkrádá do hlavy.

Trapně jsem se zaměřila na „džejtrouvej“, v čemž je při spelování hafo možností. Kdybych šla na „pestik“, asi bych se chytla dřív.

Teď to mám podobné se svým zaheslovaným životem. Teda jakože zaneřáděné. Ve své mysli a dokonce i ve všech „klaudech“.

 Potřebuji heslo do mejlu (mám dva mejly, čili dvě hesla); potřebuji heslo do internetového bankovnictví (jedna banka moje, druhá pro barák, jemuž zajišťuji platby a pojištění a kdeco); mám tzv. můj účet u vodáren (heslo); elektráren (heslo); plynáren (heslo)…to vše musím mít kvůli baráku (aspoň že pojištění a placení daně z nemovitosti je bez hesla – resp. s heslem na banku). Mám dva blogy = další dvě hesla; taky mám heslo na alza.cz, s.boty a bůhví co ještě…

Ale já jsem CHYTRÁ. Resp. nejsem úplně blbá, takže nepoužívám na vše stejné heslo. Mám cca 10 písmen a 20 čísel, která používám, ale obměňuji. Tak písmena i čísla mají – v kontextu použití – logiku; kromě změny použití ještě měním pořadí. Pamatuji si písmena, čímž míním jejich pořadí;  pamatuji si čísla – ale kurvafix (omlouvám se za výraz) už nemám na to pamatovat si pořadí. A to nemluvím o tom, že kromě hesel ještě člověk občas potřebuje PIN, dokonce i pro telefon; nedej bože dokonce musí obnovovat CERTIFIKÁT…

Ale jo, vždycky se nějak ke správnému heslu dopracuji; certifikát si budu muset obnovit osobně ale – a třeba to je věkem – chtěla bych vidět ten „cloud“, v němž se válejí všechna má hesla, piny, jednorázová přihlášení, včetně těch, kdy o nic nešlo a mohli jsme pokecat po mejlu a tedy bez dalších hesel…

Doufám, že v nějakém "klaudu" je i ta „džejtrouvej pestik“, kterou jsem skoro rok používala s kamarády z gymplu, kteří taky studovali v Praze. A pak mě „dostala“ s pamětí. A musela do "klaudu" vlítnout až po zavedení internetu, neb jak jsem byla pravila - je to už drahně let...

Ta játrová paštika je jediná fakt humorná. Ostatní je spíš na zabití.