Můj tzv. 3. odboj

  Bylo to při druhém kole prezidentských voleb v lednu 2018, kdy se mě členky okrskové volební komise zeptaly (vědouce, že jsem vystudovala vysokou školu), jaký mám titul.

Pravila jsem, že žádný, resp. že za jméno si mohu psát prom.žur. (promovaná žurnalistka, neb to mám na diplomu z UK). Ba dokonce bych mohla dopsat na UK a dostat titul, který se dnes používá za studium mého „kalibru“, čili Mgr.

Což je titul, o němž říkám, že to je dnes kdekterý magor, případně megera. Titul Bc. má jistěže každý blbec. (Čímž ho nezpochybňuji až tak zcela – všechny tři mé dcery jsou Bc.)

Čímž nechci říct, že za mých let by VŠ nevystudovali různí blbci, ale nebylo to tak běžné. A jsem konečně u svého třetího odboje, což je odboj proti komunismu. Vezmu to jakože od začátku.

Začátek byl v prváku na fakultě, když jsem v květnu ze zkoušky z dějin mezinárodního dělnického hnutí dostala trojku. Což mi zkazilo průměr na prospěchové stýpko, a to tak, že o stovku. Takže hned při odchodu jsem zkoušející (Matyiová – tak nějak se jmenovala; zrovna se rozešla s přítelem a nebyla ve formě) sdělila, že nejspíš přijdu na opravu na podzim.

No jenže pak jsem začala chodit se svým budoucím mužem, takže učit se v létě na zkoušku, kterou ausgerechnet mám a zlepšit si ji jen kvůli penězům…

Nicméně jako podpůrný argument pro uznání mého TŘETÍHO ODBOJE to je použitelné.

Taky se říká, že každý SPRÁVNÝ vysokoškolák je jednou vyhozený od zkoušky. To se mi taky zadařilo. Blbé bylo, že to byla jedna ze závěrečných státnic. S ohledem na ten tzv. třetí odboj je dobré, že to byla štace z marxismu-leninismu.

První den státnic z ML a dopoledne. Jsem čtvrtá a před obědem poslední. Ty tři přede mnou vyhodily. Ten ypsilon ve slovesu je v pořádku – byly to tři baby (nečtěte bejby), které vyhazovaly.

Odpovídám na otázky, které jsem si vylosovala a odpovědi půl hoďky připravovala – není to nijak excelentní, ale je to v poho. Dvojka maximálně trojka to jistí. Jsem si myslela. A po všech odpovědích jsem byla přesvědčena.

Načež jsem dostala doplňující otázku: rozdíl mezi komunistickou stranou Kuby a naší, tedy KSČ.  No blbá fakt nejsem, improvizuji perfektně, tak jsem to pojala geopoliticky: jakože ostrov, Karibik, USA na dohled, předtím kolonie, pak Baptista – zatímco tady otrokářství už dávnou v tahu, škola za Marie Terezie a zkrátka kořeny vzdělání a způsobu života odlišné, takže i cesty jiné…a blá blá blá. Teda žádná sláva, ale ne na vykopnutí. Ani samostatně vzato, natož s výkonem předchozím.

Poslední doplňující (absolutně jsem nechápala proč další doplňující otázka – ty regulérní jsem zodpověděla na 2 – 3; tu kubánskou doplňující taky…) byla na převraty v Rwandě-Ugandě. Rovnou říkám – ani tehdy jsem netušila (a dodnes netuším a tušit nehodlám) – že jestli v Africe byla někdy nějaká Rwanda spojená s Ugandou, tak co s nima bylo.

Zato vůbec nepochybuji, že tohle bylo poprvé (leč nikoliv naposledy), kdy jsem se zhoupla na židli, koukla na ta paka před sebou myslíc si: holky jo, ponesu si následky, ale vy jste takový krávy, že tohle nezkousnu. Pak jsem to udělala na pracáku v roce 1993, a mezitím ovšem v méně viditelné formě asi někdy taky.

Tak jsem se zhoupla na té židli a tříčlenné ženské komisi v naprosté pohodě vyjmenovala převraty ve Rwandě-Ugandě v letech 1956 – 1970. Naflákala jsem jim je tam co tři roky. Většinu z nich jsem dokonce připsala vojenské juntě, čtěte chuntě. S úsměvem na rtech.

A šla jsem. S vyhazovem, abych si ten úsměv na rtech moc neužila. A protože po mně byla pauza na oběd, tak se za pár minut zjevil tajemník komise, Miroslav Šiška (absolvent téže fakulty, posléze dělal v deníku Právo, takovou tu historii) a pravil: „Ty jseš úplně blbá. Ty víš, že tam budeš mít tři klimakterický baby a přijdeš v minisukni a namalovaná. Co jsi čekala?!!!

A aby to bylo to pravé ořechové, tak vedoucí katedry ML Josef Blagonravov (k němu se trošku vrátím posléze) zjistil, že ty jeho podřízené první den každého od státnice vyrazily – a dal příkaz: dnes už žádné vyhazovy. Takže spolužák „řeznický synek“ jdoucí první po O, hned prošel.

Z toho jsme byli, my vyhození, na mrtvici, protože „řeznický synek“ byl právě ten případ, které známe dneska – někdo, kdo má VŠ a člověk neví, jak je to možné…

Leč k mému třetímu odboji mám jistěže další důvod. Kámošky, které se přihlásily k rigorózní zkoušce = udělat zkoušku na doktorát a být tím pádem PhDr., mě překecaly, ať jdu taky. Nu což, zaměstnavateli to nevadilo (teda ne že by mi dal studijní volno, až na tolik ho můj titul nezajímal, stačilo absolvování VŠ, ale den placeného volna na zkoušku nebyl problém).

A teď jsem konečně u toho 3. odboje. Neb ve finále, teda finále pro vyhazov (co se zkoušky týče, byla to první třetina), jsem dostala otázku, které spisy Klementa Gottwalda jsem četla.

No já žádné – což jsem řekla. Takže bylo vymalováno. Dneska – si nic nenalhávejme – to byl třetí odboj = nečíst nic, co napsal Gottwald! Na fakultě žurnalistiky?!

Aby bylo jasno – nechci titul PhDr. (byť vzhledem k tomu, proč jsem jej nedostala, bych se mohla domáhat), jelikož jsem po něm nikdy netoužila.

Zato kdybych mohla dostat vyšší důchod – za ten třetí odboj, který jsem evidentně prokázala, tak se hlásím. Neb zjišťuji, že před rokem 1990 byl kdekdo dizident; a třetí odboj? No nešel do prvomájového průvodu... 

Pravda je, že jsem byla nejen v KSČ, ale dokonce jsem s komunisty organizovaně přežila i ty nejhorší antikomunistické roky (a řeknu Vám, žádná psychická sranda to nebyla) – byla jsem i v KSČM a skončila jsem s organizovaností stejně jako Československo. To šlo do kopru od 01. 01. 1993 a já stejně tak vrhla do kopru své členství.

Přesto jsem furt levicová. Do Parlamentu ČR komanče volím. Ale ta nádhera, že VLASTNĚ JSEM TŘETÍ ODBOJ, takže bych mohla mít vyšší důchod…

Teda neumím si představit, že bych to vůbec udělala. Natož co bych pro to udělat musela. Ale neříkejte, že dneska, jak je kdekdo ukřivděnej, bych neměla šanci…Na ten vyšší důchod. Za ten svůj 3. odboj.