Srpen 1968

Bylo mi 13 let a nebudu se sem hodit. Sice jsem vyvěsila na kladívkové čtvrtce napsanou výzvu: Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil a Tvoje ideje dočista zazdil...ale v ruštině a azbukou to už tak dobře neznělo, resp. nečetlo se.

Zrovna tak jsme my, puberťáci ve věku 13 - 18 let, žvanili s "regulovčíkem", kterého nám v Litvínově 22. srpna 1968 flákli na křižovatku. Neb tanky v noci jezdily i kudy neměly. Což bylo příkladně kolem domu, v němž jsem bydlela. Ale jezdit měli "horem" po hlavní ulici.

Ten chudák "regulovčík" netušil, kde přesně je. Chlapci bylo 17 let, od 15 byl ve vojenské škole. A tady byl proto, aby nás "nenapadli Němci".  Pravda, kdyby sem do tzv. Sudet vlítlo vojsko z NDR, mohl to být "šrumec".

Ten klučina o situaci věděl ještě míň, než my, puberťáci. A byl vyděšený už jen těmi dotazy, jimiž jsme ho zavalovali...však víte, ruštinu jsme uměli.

Problémy s průjezdem tanků tady nebyly, jen lehce rozbité silnice od pásů... Žádná střelba, natož nějací ranění.

Dokonce někteří jedinci (10 - 12 let) házeli na projíždějící tanky růže. Ne že by ta děcka věděla, co činí. Leč rvala růže v zahrádce dědka, který jim bral míč, když do záhonu spadl... Snad je po 1989 nepotkalo hodnocení, že "vítala" vojska Varšavské smlouvy...

A od 23. 08. 1968 byl tady klid. Projeli, odjeli, nic se nestalo.

Jen toho mladého kluka je mi líto, jestli se vůbec dověděl, která bila...