Mé dcery, mimozemšťanky

Dcerušky dodnes netušily, takže se jim lehce omlouvám, že takovéto zásadní tajemství vykecávám rovnou kdekomu. Jakože rovnou na blogu.

To je totiž tak: já miluju konspirační teorie; najmě ty o mimozemšťanech. A co jsem v důchodu, tak mám čas je sledovat z různých zdrojů, v různých časech a tak vůbec. Je neuvěřitelné, jak se vzájemně popírají, případně mají zcela odlišná řešení téhož jevu…

To je zcela v pořádku; když nevíte, co to vlastně v roce 1908 byl tzv. tunguzský meteorit, není problém z toho udělat nevyvedený pokus s bezdrátovým přenosem elektřiny Nikoly Tesly, nebo havárii UFO – případně jakoukoliv další teorii, jichž je prý více než stovka.

S mými dcerami je to ovšem jiné. Ty musejí mít jakési geny nejen po mně (krásné a chytré), po tátovi (krásné vlasy, přirozená inteligence), ale právě i ty mimozemšťanské.

Neb já mám zelené oči. Což – znám z těch konspiračních teorií – mají 2 – 3 % celosvětové populace. Ty zelené oči mám obkroužené modrým okolím a v zelené duhovce mám hnědé pihy; manžel měl oči modré (to mají dcerunky po něm), ale zase měl krevní skupinu nula. Už netuším, zda 0 plus, či 0 mínus, ale ona ta nulka je taky poměrně vzácná. To vím nejen z konspiračních teorií.

Mé dcerunky mimozemšťanky mají nicméně modrá očka, krevní skupinu po mně, takže by se zdálo, že jsou pozemšťankami.

Nenenenene. To jsou mimozemšťanské mimikry. Nemohou za ně. A nejspíš jen Erich von Däniken by dokázal dát přijatelnou teorii, jak to s mými Au-dceruškami fakt je.